Azbest je pojmenování pro řadu minerálů vyskytujících se v zemské kůře. V nedávných dobách byl využíván v různých průmyslových odvětvích, především ve stavebnictví. Jeho škodlivost je však společnosti velmi dobře známá, proto se začaly používat náhradní alternativy, které jsou mnohem více vyhovující pro zdraví člověka.
Typy azbestu
Azbest rozdělujeme do dvou základních skupin: serpentiny a amfiboly. Do skupiny serpentiny zařazujeme chrysotil, nazývaný také bílý azbest. Ten má vysoké hospodářské využití, až 95% v celosvětové spotřebě azbestu.
Historie azbestu a jeho průmyslové využití
Azbest se v minulosti využíval k výrobě produktů v různých odvětvích průmyslu. Byl používán například k výrobě brzdových destiček, akumulačních kamen, šňůr, izolačních desek, atd. Nejširší využití měl však ve stavebnictví.
Byl používán zejména jako předchůdce sádrokartonu,a to ve vnitřních prostorách budov, na různé obklady, příčky, podhledy, dekorativní obklady a nátěry, stropy, dveře, elektroinstalaci a pod. Rovněž měl využití jako protipožární nástřik a ve velkém se využíval jako střešní krytina (obecně známá jako eternit).
Škodlivost azbestu
Azbest je pro zdraví člověka nebezpečný zejména pro jeho drobné, volně poletující vlákna. Tato vlákna díky své pevnosti a ostrosti pronikají až do buněčných stěn výstelky plic. Jejich vdechnutí může způsobit plicní fibrózu (azbestóza), rakovinu plic, mezoteliomem pohrudnice a pobřišnice.
K samotnému onemocnění může dojít až v průběhu několika let. Nejlepší prevencí je nezdržovat se dlouhodobě v prostředí, ve kterém se azbest vyskytuje. To však není vždy možné, proto je pro pobyt v takovém prostředí nezbytné používat všechny dostupné ochranné pomůcky, jako jsou masky a podobně.
V důsledku jeho škodlivosti Evropská komise v roce 1999 nařídila celoplošný zákaz používání azbestu. Uvádění na trh výrobků obsahujících azbest a azbestová vlákna, jejich používání a výroba jsou zakázány evropskou směrnicí.
Přestože azbest se přestal vyrábět, jsme jeho vláknům vystaveni stále pro jeho vysoké využití ve stavebnictví a také v dopravě.
Alternativa azbestu
Vláknocement je přírodní materiál, s výbornými estetickými a fyzikálními vlastnostmi, mezi které patří:
- nízká hmotnost,
- odolnost vůči povětrnostním podmínkám,
- nehořlavost,
- snadná zpracovatelnost.
Je to ideální stavební materiál, vhodný pro použití v souladu s nejnovějšími požadavky architektonických, energetických a ekologických trendů. V Evropě se proto stává velmi oblíbeným.
Vláknocementové fasádní obklady se díky svým vynikajícím vlastnostem považují za běžnou součást moderní architektury. Ideálním materiálem na vytvoření odvětrané fasády jsou velkoplošné vláknocementové desky, s tloušťkou jen 8 mm. Toto umožňuje je jednoduše řezat, jsou tvarově stálé a pružné, což vytváří výborné podmínky představám architektů. Dají se velmi snadno, kvalitně a spolehlivě ukotvit na nejrůznějších zešikmený a převisech, a to díky jejich nízké hmotnosti.
Vláknocement jako střešní krytina
Tak, jak je možné použít vláknocementové desky na různé druhy fasád, je možné je použít i na pokrytí střešní krytiny. Do třídy materiálů obsahujících vláknocement zařazujeme i krytinu, z minulosti známou jako Eternit. Tyto maloplošné šablony, s jejich vynikajícími vlastnostmi, jako například jejich nízká hmotnost, jsou výhodou zejména z hlediska nižšího zatížení střešní konstrukce. Dalšími, neméně Významamnými vlastnostmi tohoto materiálu, jsou:
- pružnost,
- odolávání kyselým dešťům,
- odolnost vůči UV záření,
- a výborné tlumení zvuku.
Nepřehlédnutelná je také jeho vysoká estetická úroveň, srovnatelná s přírodní břidlicí.
Tyto maloformátové šablony jsou určeny jsou hlavně na pokrývání střech , ale jsou vhodné například i na rekonstrukce starších střech, přičemž při jejich použití není nutné posilovat krov.
Z vláknocementu se také vyrábí i vlnitá krytina (vlnovka), která je jedinečnou alternativou k vlnitému plechu díky kvalitě, trvanlivosti a cenové výhodnosti. A samozřejmě nesmíme zapomenout na její nezávadné složení vůči životnímu prostředí a zdraví člověka.
Foto: Wikipedia